Diamanty a běžné kovy a jejich slitiny mají energii s vysokým rozhraním, takže diamant nemůže být infiltrován běžnými slitinami s nízkým bodem tání a svařovatelnost je extrémně špatná. V současné době se svařovatelnost mezi diamantem a kovem zlepšuje především přidáním silných karbidových tvářecích prvků do páječe z mědi a stříbra nebo pokovováním diamantového povrchu.
(1) Aktivní pájecí metoda Páječ obecně používá slitinu mědi a stříbra obsahující ti a pájecí v inertním plynu nebo vakuu bez toku. Běžně používaná pájecí kompozice Ag=68,8wt%, Cu=26,7wt%, Ti=4,5wt%, běžně používanými metodami přípravy jsou tání oblouku a prášková metalurgie. Jako aktivní prvek Ti reaguje s C a generuje TiC během procesu svařování, což může zlepšit smáčení a pevnost lepení diamantu a páječe. Teplota ohřevu je obvykle 850 °C, uchovává se po dobu 10 minut a pomalu se ochladí, aby se snížilo vnitřní namáhání.
(2) Svařování po povrchové metalizaci Metalizace diamantového povrchu je destovat kov na povrchu diamantu pomocí technologie povrchové úpravy, aby povrch měl kovové nebo metaloidní vlastnosti. Obecně platí, že Ti je pokoven na povrchu diamantu. Ti reaguje s C a generuje TiC. TiC a Ag-Cu slitina pájecí výplň kov mají dobrou smyčcovou a lepicí pevnost. V současné době se běžně používají metody pokovování titanu: vakuová fyzikální depozice par (PVD, zejména včetně vakuového odpařování, vakuového rozstřiku, vakuového iontového pokovování atd.), chemické odpařování a práškové pokovování. Metoda PVD má nízké množství jednoho povlaku, teplota diamantu během povlaku je nižší než 500 °C a povlak je fyzicky připevněn k diamantu bez chemické metalurgie. Cvd metoda Ti a diamant chemicky reagují na vytvoření silné metalurgické vazby, reakční teplota je vysoká a diamant je poškozen.
